Jdi na obsah Jdi na menu
 

P. Gabriel Schneider

13. 2. 2012

 

p.-gabriel.jpgP. Gabriel Schneider
(1812 – 1867)
 - zakladatel české větve Školských sester de Notre Dame.
Narodil se 20. 3. 1812 jako čtvrtý ze šesti dětí Matouše a Roziny Schneiderových v Kremži. Rodiče vedli obchod se smíšeným zbožím a otec navíc měl hodinářskou dílnu.
Triviální školu začal navštěvovat roku 1818, ale když mu bylo 11 let, hmotné poměry nutily rodiče, aby dali Gabriela na řemeslo - měl se učit hodinářem u svého strýce Šimona Schneidra v Netolicích. Dva bohoslovci z Orfolderhaidu (Jablonce), kteří se na cestách domů na prázdniny a svátky často zastavovali u Schneidrů, poznali nadaného chlapce a poradili otci, aby ho dal na „handl“ do jejich rodiště kvůli němčině, bez jejíž znalosti by nemohl studovat.
Jedenáctiletý Gabriel se tak dostal k mlynáři Obermüllerovi. Po roce se vrátil domů, ale strýc uznal, že na řemeslo je tělesně slabý, a rodičům doporučil, aby to přece jen zkusili se studiem.
S důvěrou v Boží pomoc dal otec roku 1825 syna zapsat do 1. latinské třídy německého gymnázia v Českých Budějovicích, kde vyučovali piaristé. Přijímací zkoušku zvládl Gabriel bez obtíží. Jeho výborný prospěch a ustavičné prosby, aby se směl stát knězem, pohnuly otce, že svolil, aby studoval dále.
Na lyceu a filozofii, kam přešel v roce 1832, patřil mezi premianty, po stránce mravní žil bezúhonně. Jeho hmotné postavení ztížila smrt otce 13. 7. 1833. Hned při této první zkoušce na cestě za životním cílem se v jeho duši ozvala velká důvěra v pomoc Prozřetelnosti. Důvěřoval, že ho Bůh neopustí. Po ukončení filozofických studií vstoupil do biskupského semináře. Tehdy bylo bohoslovců tolik, že pro nedostatek místa musel první rok bydlet v soukromém bytě. V té době přišel z Vídně do Českých Budějovic mladý doktor teologie Vojtěch Mokrý, který se stal jeho duchovním vůdcem. Bez něho by nemohl uskutečnit to, k čemu se cítil povolán od Boha. Tento dobrý učitel a přítel mu dobře radil a pomáhal i při zakládání Kongregace de Notre Dame.
Konečně se naplnila Gabrielova touha a dne 25. července 1837 byl vysvěcen na kněze. Protože v tomto roce bylo svěceno na kněžství mnoho bohoslovců a pro všechny nebylo dost působišť, byl poslán na výpomoc do Hosína, později do Ševětína a do Kamenného Újezdu. Vroucí modlitbou se připravoval na působení ve farnosti.
Roku 1838 se stal kaplanem v Klenčí u Domažlic. Snažil se probudit v lidech větší lásku k Bohu a bližním. Po přeložení do Mrákova, kde zastupoval nemocného faráře, jeho bývalí farníci z Klenčí za ním přicházeli, aby se vyzpovídali a poradili se s ním. V Mrákově založil spolky: pro dívky, pro jinochy a pro matky. Mládež povzbuzoval k tomu, aby si byla stále vědomá Boží přítomnosti. Některé z jeho výroků se zachovaly:
 
„Nechte vždy jednu židli prázdnou a myslete si, že na ní mezi Vámi sedí Ježíš.“
„Podívejte se na žito. Když má klas prázdný, jak pyšně zvedá hlavu, zato plný skromně se sklání.“

Protože věděl, co znamená dobrý duchovní vůdce, chodil téměř 3 hodiny pěšky do Bavorska do františkánského kláštera v Neukirchen bei Heiligen Blut. Cesta vedla Hyršovem, kde se seznámil s farářem Kašparem Černým, kterého si později zvolil za svého zpovědníka.
V Hyršově poznal i rodinu Ondřeje Schmidtpetra , který ho vyzval, aby si požádal o přeložení, což také učinil a 12. 8. 1842 byl jmenován biskupem Arnoštem Růžičkou kaplanem v této obci. Byl neúnavný v hlásání Božího slova, ve zpovědnici i ve škole. I sem za ním putovali lidé z Klenčí a Mrákova, aby je duchovně vedl. Také v této farnosti založil spolek pro dívky a roku 1853 s velkými obtížemi a za přispění biskupa Jana Valeriána Jirsíka uvedl do Čech a následně osamostatnil Kongregaci
Chudých školských sester de Notre Dame, pro kterou pak pracoval a žil až do konce svého života. S velkou odvahou koupil objekt bývalého minoritského kláštera v Horažďovicích i s kostelem jako vhodné místo pro působení sester, protože původní místo – Hyršov – nestačil narůstajícímu počtu sester a chovanek. V říjnu 1854 přijelo prvních 7 sester, 5 kandidátek a 28 chovanek. Při rekonstrukci nového mateřince a kostela vykonávaly všechny nádenické práce sestry, protože na najmutí dělníků nebyly peníze. Horažďovice se na příštích téměř sto let staly Mateřincem = sídlem generální představené kongregace. Kostel, zrestaurovaný díky milodarům dobrodinců, byl 14. září 1862 znovu vysvěcen českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem.
Svou kněžskou činnost opustil P. Gabriel 7. července 1854, kdy požádal předčasně o odchod na odpočinek ze zdravotních důvodů. Pak se už staral jen o záležitosti své milované kongregace. Koncem roku 1866 onemocněl velmi vážnou srdeční chorobou. Nenaříkal, nestěžoval si, byl úplně odevzdán do vůle Boží. „Blaho a rozkvět kongregace - za to se modlil, trpěl i umíral.“ Když cítil blížící se nebezpečí smrti, požádal, aby mohl přijmout svátost nemocných a 15. února 1867 v noci zcela klidně zemřel. Podle přesvědčení všech, kdo ho znali, bylo příčinou smrti přepracování. Byl pochován 18. února 1867 na Vyšehradě. Ordinářský list českobudějovické diecéze z roku 1867 věnoval Otci Gabrielovi mimořádný nekrolog, což se málokterým kněžím stane:
„Gabriel Schneider zemřel 15. února … Naposled byl spirituálem v klášteře Školských sester de Notre Dame u sv. Anny v Praze, kterážto kongregace od něho jako kaplana v Hyršově byla do Čech uvedena a tak rozšířena, že nyní vedle Mateřince v Horažďovicích má 15 domů ve všech 4 diecézích Čech a pod jeho vedením a dozorem všude vyvinovala činnost velmi chvályhodnou, neboť si učinil šíření této kongregace životním úkolem a výlučně jí věnoval všechny své duševní i tělesné síly.“